Sekcia: Vzdelávanie

 

Adaptace a problematika tréninku v hypoxickém prostředí

PhDr.Jiří Suchý, Ph.D., Doc. PhDr. Josef Dovalil, CSc., Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy sportu v Praze (Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sportu)

1. Úvod

Sportovní výkonnost v hypoxickém prostředí klade na člověka nároky značně odlišné od běžných podmínek tréninku v nížině. Nároky vyplývají z různých fyzikálních a klimatických zvláštností vysokohorského prostředí.  

Základem adaptace na vyšší nadmořskou výšku je stejný obecný princip jako při tréninku v nížině - adaptace organizmu na její působení. Cílem opakovaných stresových podnětů vyvolávaných v organismu je dosažení stavů superkompenzace.

Klíčovou částí superkompenzace a také součástí řízení sportovního tréninku je zotavení.Rychlost a kvalitu zotavných procesů zásadně ovlivňuje předchozí zatížení a samozřejmě jeho charakter, tedy  intenzita, čas trvání, doba a charakter odpočinku.

Aklimatizace

Pojem aklimatizace chápeme v rámci sportovního tréninku jako komplexní přizpůsobení organismu (zahrnující  funkční i organické změny), na podmínky odlišné od běžného prostředí, ve kterém se sportovec připravuje. Rozlišujeme několik základních druhů aklimatizace.

Význam adaptace sportovcena vysokohorské prostředí

  • příprava na soutěže, které se budou konat ve vyšších nadmořských výškách
  • příprava na soutěže v běžné nadmořské výšce (nížině)

Pro potřeby sportovní výkonnosti (tréninku)rozlišujeme nadmořskou výšku:

  • od hladiny moře do 800 m.n.m. - NÍZKOU
  • do 1 500 m.n.m. - STŘEDNÍ
  • rozmezí 1 500 – 3 000 m.n.m. - VYŠSÍ
  • nad 3 000 m.n.m. nemá pro sportovní přípravu praktický význam

Existuje většinová shoda na nadmořskévýšce vhodné pro systematický trénink, jedná se přibližně o 2000 m.n.m. - rozmezí: 1800 – 2400 m.n.m.(Reiss 1991)[1].

2. Fyziologická adaptace na vyšší nadmořskou výšku

Obvyklé reaktivní změny organizmu v důsledku (ne)adaptace na vyšší nadmořskou výšku:
Hyperventilace

  • jedná se reakci na hypobarickou hypoxii (způsobenou stimulací periferních chemoreceptorů)
  • u neadaptovaných jedinců se zvýší již po několika hodinách asi o 20 % (v porovnání s osobami v této výšce trvale žijícími)

Vegetativní reaktivnízměny

  • tzv. vagotonická fáze (zpomalení tepové frekvence - bradykardie)
  • zvýšení - snížení minutového objemu srdečního
  • prohloubení dýchánía dýchací obtíže
  • zvýšení tonusu arterií
  • pocity nevolnosti, celkové slabosti, nechutenství (př. průjmy), atd.
  • doba trvání vegetativních obtíží je individuální, obvykle vymizí do 4 – 6 dnů[2]

Nárůst množství červených krvinek
Snížení tlaku kyslíku v tepenné krvi vede k nárůstu absolutního množství červených krvinek, dochází k tzv. polycythemii či polyglobulii. Proces je stimulován zvýšenou tvorbou hormonu erytropoetinu (hemopoetinu), který se vytváří převážně v ledvinách. Vzestup hladiny erytropoetinu lze pozorovat již po 3 hodinách přesunu do vyšší nadmořské výšky; maximum sekrece se udává během 24-48 hodin. Dochází ke stimulaci novotvorby červených krvinek, do krevního oběhu se vyplavují retikulocyty a zvyšuje se resorpce železa. Rozdíl mezi aklimatizovanými jedinci a osobami s normálními hematologickými parametry (na úrovni moře) dosahuje až 28 % zvýšení transportní kapacity krve. Nárůstu může výrazně pomoci i suplementace železem.

Kardiorespirační odezva během a po ukončení zátěže

  • před nástupem adaptačních změn může být srdeční odezva a tepová frekvence na zatížení střední intenzity o 20% až 30 % vyšší než u hladiny moře
  • srdeční objem zůstává v podstatě nezměněn

Úroveň maximální spotřeby kyslíku (VO2max)se snižuje

  • ve výšce 600 m klesá asi o 2 - 4 %,
  • ve 1200 m odpovídá pokles 5 - 10 %
  • od 1600 m na každých 1000 m připadá pokles asi o 11% VO2max[3]

Pobyt ve vysokohorském prostředí také zvyšuje koncentraci laktátu a  hladinu stresových hormonů (katecholaminy, kortizol).

Dlouhodobé projevy působení vyšší nadmořské výšky – adaptační změny

  • udržení acidobasické rovnováhy
  • zvýšení tvorby hemoglobinu a červených krvinek
  • změny v buněčných funkcích a metabolismu

Další obvykléfyziologické projevy zvládnuté adaptace na vysokohorské prostředí

Většina adaptačních změn má pouze přechodnou -  reverzibilní povahu!!! Mizí po několika týdnech po návratu do nížiny (v závislosti na délce pobytu a typu adaptační změny).

Tab. 1:Fyziologická odezva na zvyšované zatížení do odmítnutí na úrovni hladiny moře a simulované nadmořské výšky 4000 m.n.m.:

3. Fáze a průběh aklimatizace

Celková dobatrvání aklimatizace je obvykle uváděna na úrovni přibližně20 dní pobytu hypoxickém prostředí. Plná výkonnost, přiměřená výkonnosti v nížině, se dostavuje až ve 4 týdnu pobytu ve výšce. Obecně rozlišujeme následující tři fáze průběhu aklimatizačních procesů:

Fázeakomodace

  • příjezdová reakce, krátkodobá euforie
  • trvá přibližně 3 až 8 dnů
  • je vlastně krátkodobou, bezprostřední reakcí organizmu na hypoxickou zátěž
  • projevuje se výraznějším poklesem výkonnosti organismu
  • 1. a 2. den v reakcích organismu převažují vagotonní tendence
  • později již začíná vlastní aklimatizační proces

Fázeadaptace

  • trvá cca 8 dní
  • charakterizována změnami v organizmu
  • dochází již ke specifickým metabolickým, převážně humorálním reakcím
  • výkonnost se zvyšuje, dostává se skoro na úroveň normální nadmořské výšky

Fáze aklimatizace

  • začíná přibližně kolem 16 17 dne
  • charakter komplexního přizpůsobení organizmu
  • zahrnuje funkční i organické změny  pobytu
  • v tyto dny může ještě dojít v důsledku možné krize k přechodnému krátkodobému poklesu výkonnosti

Sportovní odvětví, která nemají převažující  vytrvalostní charakter, mohou mít v některých případech výše jmenované fáze poněkud zkrácené. Pro sporty vyžadující vysoký rozvoj rychlosti a síly jsou klimatické podmínky v horách příznivé. Síla dosahuje svého maximálního rozvoje asi 20. – 25. den.

Výkonnost v počátečních fázích aklimatizace je také významně ovlivněna skutečností, kolikrát ve své kariéře a kdy naposledy příslušný sportovec tento typ přípravy absolvoval a s jakým zaměřením.

Výzkumy ukazují, že problémy sportovní přípravy ve vyšší nadmořské mají obvyklý průběh, který samozřejmě může být významně individuálně odlišný. Rozlišujeme tři základní kritická období aklimatizace:

2. den po příjezdu

  • v důsledku příjezdové reakce, tato krize je vystřídána euforií od třetího dne dále

9. den po příjezdu

  • dostavuje se druhá subjektivní krize
  • doznívá až okolo 13. dne pobytu
  • méně výrazná a má značně individuální charakter

15. den po příjezdu

  • třetí krize, může být i hlubší
  • mívá charakter akutní deprese
  • postupně se vyrovnává až do 19. dne pobytu

Po devatenáctém dni pobytu se obvykle aklimatizační stavy stabilizují.

4. Trénink ve vyšších nadmořských výškách

Důvodem, proč se vysokohorskému tréninku v současnosti (přes řadu různých obtíží) přikládá značný význam, je hledání cest ke zvýšení účinnosti tréninkových podnětů, běžně aplikovaných v normální nadmořské výšce.

Pobyt a absolvování tréninkového zatížení ve vyšších nadmořských výškách plní z hlediska obsahového různé záměry:

  • kondičního tréninku
  • speciální přípravy
  • zdravotně-profylaktické funkce

Tréninkové zatížení ve vyšší nadmořské výšce

  • musí odpovídat průběhu aklimatizačních procesů
  • podmínkou dosažení potřebného stavu je plánovat ho a realizovat s určitou vstupní úrovní trénovanosti (přípravný trénink v nížině)
  • předvlastním příjezdem do vyšších poloh se doporučují alespoň dva dny volna
  • opakované pobytymají pro výkon větší význam

Hlavní zásady tréninku ve výšce

  • věnovat mimořádnou pozornost zotavným procesům
  • podle potřeby zařadit operativně odpočinkový den (obvykle v případě kritických dnů průběhu aklimatizace - zvláště 9. – 10.; eventuálně 15. den)

Stavba tréninku - I. fáze 1. - (4.) 6. den

  • trénink musí plně zohlednit možné obtíže prvních dnů
  • nikdy by nemělo dojít k vynechání této fáze
  • při opakovaných pobytech však může být i zkrácena
  • charakteristickým znakem snížená intenzita zatížení (pod 75% VO2max)
  • energetické krytí převážně aerobní
  • vstupní hodnoty objemu mohou být kolem 60% zatížení z nížin,  podle fyziologické reakce i vyšší (až tři fáze denně po 40-60 min.)
  • zvláštní opatrnost je na místě třetí den, počáteční únava bývá vystřídána subjektivním pocitem euforie - v tomto stavu je lepší trénink mírnit
  • vysoce intenzivní trénink v prvních dnech může průběh aklimatizace a účinek tréninku spíše narušit a vést až k případnému přepětí

Stavba tréninku - II. fáze (4.) 6. den – (8.) 12. den

  • zvyšující se zatížení
  • dvoufázový a třífázový denní trénink v náročnějším aerobním režimu
  • pečlivě kontrolovat postupně rostoucí intenzitu
  • stanovení základní intenzity pro trénink
  • intenzita zatížení na ANP a z ní odvozené další tréninkové intenzity nejdříve od 5. dne pobytu ve vysokohorském prostředí
  • ověření správnosti stanovení těchto intenzit zatížení má podstatně větší roli než v nížině
  • pro udržení rychlostních schopností pravidelně zařazovat v nevelkém objemu ATP-CP zatížení.
  • k zachování pohybového rytmu, frekvence a rychlosti pohybu by neměly vymizet podněty neuromuskulární povahy
  • ke konci je možný i méně náročný LA trénink
  • intervaly odpočinkuse oproti nížině při všech typech zátěží zpočátku více a postupně méně prodlužují
  • při volbě metod se od počátečního spíše souvislého zatížení (fartleková a střídavá metoda) přechází k intervalovému tréninku
  • z hlediska cvičení se uplatňují prostředky specifické

Stavba tréninku - III. fáze 12. až 21. den

  • v průběhu třetího týdne vysokohorského pobytu lze postupně přecházet k tréninku obvyklému v nížině, včetně úseků v závodním tempu
  • osvědčuje se zakončit tuto fázi tréninkovou jednotkou ve formě testu
  • např.: dvě zátěže kratší než vlastní závodní disciplína předpokládanou závodní intenzitou s dostatečným vloženým odpočinkem

Doporučení k závěru vysokohorského pobytu

  • plán návratu do nížiny by měl kvůli optimální reaklimatizaci během posledních 2 – 3 dnů zahrnovat opětovné snížení intenzity
  • aerobním zatížením sledujeme především uvolnění a regeneraci, v malém objemu lze připustit rychlostní stimuly
  • plánuje-li se následný závod ve vyšších polohách, doporučuje se zařadit obvyklý vylaďovací mikrocyklus

5. Reaklimatizace

Pozitivní efekty předchozího tréninku v hypoxickém prostředí pozvolna mizí po 5 6 týdnech pobytu v nížině. Křivka výkonnosti má obvykle vlnovitý průběh a výkonnost není stabilní (Fuchs a Reiss 1990).

Základní tréninková doporučení k reaklimatizaci.
Bezprostředně po návratu(2. 4. den) se doporučuje orientovat na lehčí zatížení s důrazem na regeneraci. Startovat (s rizikem) bývá doporučováno jen v méně důležitých – přípravných závodech. 4. 10. den je považován (v důsledku reaklimatizačních procesů) za fázi výkonnostní deprese. Od 10. dne výkonnost většinou stoupá.

Optimum výkonnosti se dá očekávat v rozmezí tří až čtyř dnů okolo 21. dne.

Schéma 1.:Zjednodušený průběh změn vytrvalostní výkonnosti během a po ukončení tréninku v hypoxickém prostředí (Fuchs, Weiss 1990)
 

6. Zařazení pobytu ve vyšší nadmořské výšce v rámci RTC

První pobyt je nejvhodnější realizovat v první části přípravného období. Před prvním pobytem je velmi důležité mít za sebou již nezbytný základ tréninku v běžných nadmořských výškách[4]. Druhý pobyt směřujeme do druhé části přípravného období[5]. Třetí pobyt má dvě základní varianty:

  • počátek 3-4 (5) týdny před hlavní soutěží, se kterou se počítá ve vysoké nadmořské výšce - soutěže navazují na vysokohorský pobyt
  • kemp v délce 3 týdny ukončit 10-28 dnů před hlavními závody v nížině

7. Alternativy sportovní přípravy ve vyšší nadmořské výšce

K dosažení hypoxického stavu lze využívat různé alternativy. Jsou to jednak samotné pobyty a tréninky ve vyšších nadmořských výškách, dále vytváření umělého hypoxického prostředí pomocí přístrojů, tlakové barokomory; případně kombinace uvedených alternativ.

Působení výše uvedených způsobů je v zásadě obdobné. Liší se však v možnostech provádět vlastní pohybovou činnost, dále pak v časových, ekonomických, organizačních nárocích a v psychickém působení přírodního či umělého prostředí.

Zcela přirozeně dochází ke hledání nejvíce vyhovujících a účinných postupů a jejich kombinací. K porovnání jednotlivých alternativ je nezbytné vzít v úvahu:

  • účinnost a ověřenost dosavadních výsledků a zkušeností
  • dosažitelnost
  • náročnost časovou, ekonomickou, organizační a psychickou

Kyslíkové stany
Ve vytrvalostních sportech jsou dnes kyslíkové stany zcela běžně využívány řadou sportovců, protože bez hladiny červených krvinek na povolené hranici v podstatě nemáte šanci podat špičkový (vytrvalostní) výkon. Pobyty v těchto stanech zásadně ovlivňují trénink, neboť významně zpomalují regenerační procesy! Při opakovaných pobytech je podle našeho názoru nezbytná pravidelná kontrola krve (krev. obrazu) za pomoci speciálních analyzátorů.

Barokomory
Jsou vhodnější pro trénink, protože v omezené míře umožňují realizovat také některé tréninkové motivy, především za využití specializovaných trenažérů.

Trénink s hypoxickými přístroji
Při tréninku v běžné nadmořské výšce dýchá sportovec prostřednictvím obličejové masky vzduch s nižším parciálním obsahem kyslíku, který  je zajišťován za pomoci speciálního přístroje. Nevýhodou je velikost přístroje a značný diskomfort masky upevněné na obličeji. Především z těchto důvodů nedošlo k běžnému uplatnění kyslíkových masek v praxi.

Varianty pobytu v uměle navozeném hypoxickém prostředí
Základní a nejčastěji používanou je klasický pobyt v hypoxickém prostředí po celou noc. Další variantou jsou krátké pobyty v délce trvání 1 až 2 hodiny několikrát denně. Pokud má trenér k dispozici barokomoru, je možné absolvovat také části tréninku za nižšího parciálního tlaku kyslíku.

8. Výživa, pitný režim, psychologické aspekty hypoxické přípravy

Zásadní otázkou výživy je  zajištění dostatečného přísunu (energetickému výdeji adekvátního přísunu): základních živin,  minerálů, vitamínů, tekutin. Z pohledu pitného režimu není trénink ve vyšších nadmořských výškách extrémní, proto není nutné uchylovat se ke speciálním intervencím. Orientační hodnota spotřebovaných tekutin se udává okolo 4 litrů tekutin denně.

Psychologické aspekty: trenér musí v průběhu vysokohorské aklimatizace sportovcůzamezit sociálně psychologickým konfliktům v déle trvajícím tréninkovém táboře a  negativnímu  vlivu odloučení sportovce od jeho sociálního kontextu - problematika volného času. Efektivita vysokohorské přípravy je velmi závislá na skutečnosti, jak trenér i sportovec věří smyslu celé složité procedury „nahoru, setrvat a dole zazářit“.

Sportovci by měliv hrubých rysech  vědět, proč přípravu v horách (kyslíkových stanech) absolvují, jakým způsobem jim tréninkově prospívá a jak si poradit s překonáváním případných dílčích aklimatizačních krizí. Základním  předpokladem je samozřejmě racionálně podložené pochopení smyslu celého dění.

Snášenlivost tréninku ve vyšší nadmořské výšce u dětí a mládeže podle Pahuda (1986):

  • názory na vhodnost přípravy se liší (pokud trvale bydlí do 1000 m.n.m.)
  • pro věk 10 let – 2000 m.n.m., pro 14 let – 2500 m.n.m., pro 16 let – 3000 m.n.m.
  • pro 18 let a více – bez omezení

9. Vysokohorská příprava - pro a proti

Původně bylo cílem hypoxického tréninku dosažení lepších předpokladů pro výkonnost v aerobních sportech. Později se příprava tohoto typu začala využívat i v případě anaerobně-aerobních nároků a rychlostně silových disciplín. V současnosti se význam vysokohorského tréninku spojuje se specializacemi, v nichž výkon trvá déle než 90 sekund. Větší význam má vysokohorská příprava pro trénované jedince s rozvinutými aerobními předpoklady.

Vyskytují se však i názory, že pro sportovce s vyšší výkonnostní úrovní má vysokohorská příprava především psychologický význam a reálný efekt je spíše menší.

Vysokohorská příprava – PRO
Přínos vysokohorského pobytu a tréninku se souhrnně spatřuje ve zlepšení oxidativního energetického metabolismu. Fyziologicky se zvyšuje počet červených krvinek a hemoglobinu v organismu, nadmořská výška ovlivňuje změny v buněčných funkcích a metabolismu, které mají pozitivní vliv na výkonnost sportovců. Při dlouhodobějším pobytu ovlivňuje hustotu kapilár a obsah myoglobinu ve svalu (Špringlová 1999).

Vysokohorská příprava – PROTI
Některé studie přinášejí i rozporuplné závěry o efektivitě tréninku ve vyšší nadmořské výšce (Friedmann a Bartsch 1997), především kvůli omezeným možnostem intenzivnějšího tréninku a výraznému zpomalení zotavných procesů. Regeneraci významně ovlivňují nejen aktuální tréninkové dávky, ale také vstupní úroveň trénovanosti. U některých sportovců může docházet ke ztenčení svalových vláken - poklesu svalové hmoty  a vyšší depleci glykogenu.

Obecně vede vysokohorský trénink k částečnému snížení imunity. Vasankari a kol. (1997) uvádí zvýšená rizika infekcí dýchacích cest a zažívacího traktu. U některých jedinců se objevují psychologické obtíže.

Bydlet nahoře a trénovat dole, nebo bydlet dole a trénovat nahoře???

Obě alternativy jsou často diskutovány. Někteří autoři a odborníci se kloní k první, jiní ke druhé možnosti.

Pobyt ve vyšší nadmořské výšce a trénink v nižší vede především k adaptačním změnám vedoucím ke zlepšení výkonů podávaných v nížině.

Trénink ve vyšší nadmořské výšce a následný pobyt v nižší poloze vede k adaptačním změnám, které mají větší vliv na růst sportovní výkonnosti ve vysokohorském prostředí. Pobyt v nižší poloze napomáhá rychlejšímu zotavování, zařízení mívají lepší technologické zázemí (regenerace, výbavu pro doplňková cvičení atd.). Hypoxie vyšších výšek inhibuje obnovu bílkovin, která je naopak v nižších výškách účinnější.


Literatúra
BENING, D.: Altitude and hypoxia training - a short review. Int. J. Sports Med., 18, 1997, 8, s. 565 - 570.
BAH?EVANOV, D. - BOJADJIEV, N.: The effect of acclimatisation and re-acclimatisation on top class throwers. In: New Studies in Athletics, IIAF 2, 1994, s. 64 - 74.
BAILEY, D.M.a kol.: Implications of moderate altitude training for sea-level endurance in elite distance runners. Eur. J. Appl. Physiol., 78, 1998, 4, s. 360 - 368.
BAILEY, D.M., DAVIS, B.: Physiological implications of altitude training for endurance performance at sea level: a review. Br. J. Sports Med., 31, 1997, 3, s. 183 - 190.
BUENO, M.: Probleme des Höhentrainings. Leistugssport, Münster, 27, 1997, 4, s. 5 – 9. 
CYMERMAN, A., HOUSTON, C.S. : Oxygen transport and cardiovascular function at extreme altitude. Int. J. Sports. Med., 13, 1992, s. 13 - 18.
DICK, F. W.: Training at altitude in practice. Int. Journ. of Sports Med. Stuggart 13, 1992, Supl. 1, s. 203 – 205.
DOVALIL, J. a kol.: Výkon a trénink ve sportu, Praha, Olympia, 2002.
DOVALIL, J. a kol.: Sportovní výkon a trénink ve vyšší nadmořské výšce, Praha, ČOV, 1999.
ENGELHARDT, W. , NEUMANN, G.: Sportmedizin: Grundlagen für alle Sportarten. BLV , München, 1994, s. 129 - 130.
FRIEDMANN, B., BURTSCH, P.: High altitude training: sense, nonsense, trends. Orthopaede, 26, 97, s. 987 - 992.
FRIEDMANN, B.a kol..: Effects of iron supplementation on total body hemoglobine during endurance training at moderate altitude. Int. J. Sports Med., 20, 99, 2, s. 78 - 85.
FUCHS, U. - REISS, M.: Höhentraining. Das Erfolgskonzept der Ausdauersportarten. Trainerbibliothek 27. Münster, Philippka 1990, 128 s.
FULCO, C.S., ROCK, P.B., CYMERMAN, A.: Maximal and submaximal exercise performance at altitude. Aviat. Space Environ. Med., 69, 1998, s. 793 - 801.
HANDSCHUH, R.: Influence de l´entraînement au moyenne altitude sur la réponse biologigue l´exercise et la performance athlétique lors du retour au niveau de la mer. Thése de Médicine Université R. Descartes, Paris, 1979
CHAPMAN, R.F. a kol.: Individual variation in response to altitude training. J. Appl. Physiol., 85, 1998, 4, s. 1448 - 1456.
CHRISTIANSEN, S. : Altitude Training Revised. Coach and athletic director 1996, 65, 10. s. 48 – 50.
ILIJEV, I.: Training at altitude. In: KARVONEN, J. , LEMON, P. R. W. , ILIJEV, I.: Medicine in sports training an coaching. Basel, Karger1992, s. 69 - 103
KOROBKOV, V.: Zásady pro dosažení maximální sportovní výkonnosti v horském podnebí. Teor. Praxe. Těl. Vých. 15, 1967, 9, s. 547 – 550.
LIU, Y.a kol.:Effects of„living high-training low“ on the cardiac functions at sea level.Int.J.Sports Med.,19(6),98, s.380-384.
LYCHATZ, S.: Tendenzen der trainingsmethodische Entwicklung in der Ausdauersportarten im Olympiazyklus 1985 bis 1988. Leistungssport Münster 20, 1990, 1, s. 45 - 47.
PAHUD, F.: Training at altitude: general principles and personal experience. In:New Studies in Athletics, 1986,3, s.53 - 57.
POHLITZ, L.: Practical Experience of Altitude with female Middle distances Runners. In: New Studies in Athletics,1986, 3, s. 47 - 52.
SCHON, R. (ed.): Report from IX.th Workshop of the European Athletic Coaches Association: Altitude and Conditioning Training. Belmeken/Bulgaria, April 29 to May 1, 1994.
POOTMANS, J. H.: Transport de ľ oxygene et adaptations métaboliques lors de ľ lexercise en altitude. Rev. Amic. Entraîn. Franc. Athlét. 1984, 89, s. 13 - 14.
POPOV, I.: The pros and cons of altitude training. In: New Studies in Athletics, IIAF, 1994, 2, s. 15 - 21.
REISS, M.: Grundlegende probleme der Methodik des Höhentrainings in den Ausdauersportarten. Leistungssport Münster 21, 1991, 6, s. 27 - 32.
RIEMERSMA, A. M.: Höhetraining. Sport Gericht 6, 1987, 257 - 261.
SALTIN, B.: Exercise and the Environment: Focus on Altitude. Res. Quarter. For Exerc. And Sport. 67, 1996, suppl. 3, s. 1-10.
SCHIFFER, J.: Altitude training: Selected Bibliography. In: New Studies in Athletics,1994, 2, s. 77 - 102.
SUSLOV, F. P.: Basic principles of training at high altitude. In: New Studies in Athletics,IAAF 1994, 2, s. 45 – 49.
ŠPRINGLOVÁ, M.: Vliv vysokohorského prostředí na adaptační změny v organizmu běžce na střední a dlouhé trati. Závěrečná práce trenérské školy, FTVS Praha 1999, s. 59.
ÜBERSCHAR, I.: Sportmedizinische Aspekte des Höhentrainings. TW sport + Medizin 5, 1993.
VANĚK, M.: Vliv nadmořské výšky Mexico City na psychickou složku sportovní výkonnosti. Teor. Praxe. Těl. Vých. 16, 1968, 7, s. 501 – 408.
VASANKARI, T.J., KUJALA, U.M., RUSKO, H., SARNA, S. , AHOTUPA, M.: The effect of endurance exercise at moderate altitude on serum lipid peroxidation and antioxidant functions in humans. Eur. J. Appl. Physiol. 75, 1997, 5, s. 396 - 399.
WILBER, L.,R.: Altitude training and Athletic perfomance. Human Kinetics, Champaign, 2004.
WEINECK, J.: Optimales Training. Spitta Verlag GmbH, Balingen, 1997, s. 181 - 184.

 


[1]Podle možností bývá doporučováno postupné zvyšování výšky (Lychatz 1990).

[2]Nespavost může v některých individuálních případech přetrvat delší dobu.

[3]Některé studie uvádějí, že sníženou adaptaci na vysokohorské prostředí mají spíše sportovci s    nadprůměrnou úrovní VO2max.

[4]Např. atleti: listopad, prosinec, tréninkové úkoly: všeobecná kondice, ovlivnit aerobní procesy, obnova pohybových dovedností.

[5]Např. atleti březen, duben, tréninkové úkoly: speciální kondice, ovlivnění aerobních procesů (hraniční, ANP), precizování pohybových dovednost

Dátum vydania: 2005